Chápu vás, čtenáře on-line reportáže, že se zlobíte, když se přenos na chvilku zpomalí či zastaví a nenaskakují v něm okamžitě aktuální výsledky. Beru, že se v tu chvíli jen provokativně nebo už naštvaně ptáte: Redaktor usnul? Odešel na pivo? jak nám to někdy píšete třeba při fotbalové lize. Ne, stoprocentně ne. Avšak čas od času v průběhu přenosu mimo komentování bojujeme s technickými problémy. A výjimečně i s lidmi, kteří by nám při naší práci měli spíš pomáhat.
Tiskove centrum v Pekingu
Jako nedávno při olympijském tenise, ten nás potrápil. Dva zápasy druhého kola olympijského turnaje, v nichž hráli Tomáš Berdych a Lucie Šafářová, oba v zastrčených kurtech bez televizních kamer.
Ano, uděláme on-line přenosy, domlouváme se. Tak, abyste ze zápasů věděli víc než jen pouhé změny skóre, jak je můžete najít na oficiálních stránkách. Abyste věděli, jestli dal Berdych eso, trefil síť nebo po sporném míčku protestoval u rozhodčího.
Vyrážím s notebookem přímo ke kurtu. Sedám si na rozpálenou sedačku, do zad mi - i přes smog - peče polední slunce. A k tomu mě na kolenou hřeje položený notebook. Ale to jsou prkotiny, za chvíli mi bude ještě větší horko.
Signál wi-fi z tiskového centra sem nedosáhne, nebo jen velmi slabě a kolísá. To je pro on-line reportáž nepoužitelné. Na to jsem ale myslel, jsem připravený a vytahuju kartu k připojení přes mobilního operátora. Tohle spojení je však ďábelsky drahé, pro posílání využívám jen odlehčenou verzi editoru. Ani stránku, na níž vy on-line přenos sledujete, raději moc nenačítám.
A je tu opravdová krize! Nečekaně se vybíjí baterka u notebooku, jež měla zvládnout ještě několik hodin. Je zle. Až do konce zápasu vydržet nemůže, ledaže by některý z hráčů okamžitě vzdal. To abych já nemusel skrečovat on-line, mířím k zásuvce. U stolu zapisovatelů jich je hned deset, z toho sedm volných. Anglicky se ptám: "Prosím, můžu zapojit kabel?" "Ne!" "Proč?" "Ne, nejde to!" Přemluvím je aspoň na chvíli, ale vím, že mě čeká další bitva, bez zdroje do konce nevydržím. Dochází k dalšímu sporu. Jedna z pořadatelek je nevrlá, jiná se dívá chápavě a při její tiché promluvě ze rtů odezírám: "O. K., O. K." Tahle se usmívá, na tu druhou nerudnou se zpátky už nedívám a píšu dál.
Za chvíli za mnou stojí další z organizátorů, tentokrát jejich nadřízený. Nemá modré tričko jako tisíce dobrovolníků, kteří se na olympijských hrách podílejí. Tenhle je v červeném. Líčím mu své potíže a on souhlasí, že výjimečně elektřinu využít můžu. Sláva! Ale brzo přichází hlavní boss s vysílačkou. Povídáme si, ale on co chvíli komusi volá, já se zase snažím stíhat míčky na kurtu. Domluva je složitá. "Proč to nejde?" "Nejde to!" "A jak se to dá zařídit?" "Nevím." Opíše si údaje z mé akreditace a mizí. On-line úspěšně dobíhá do konce. Diskuse s hlavním šéfem pokračuje, ale řešení žádné.
Ale co podvečerní - pro mě v Pekingu tedy už půlnoční - zápas Lucie Šafářové? Baterie se nedobíjí, jak by měla: sice to jde rychle, ale víc než hodinu zase nepřežije. Jenže on-line by to chtělo. Risknu to. Třeba narazím na někoho vstřícnějšího, kdo mi případně pomůže. Vždyť jen o den dřív notebook v zásuvce přímo na kurtu nikomu nevadil, najednou ano.
Je večer, ovšem dusno jen o trošku míň. Ze tmy navíc vyskakují kobylky. Nevadí, jen mi nesmí vrážet do očí, to vážně ruší. Už před zápasem prosím pořadatele o pomoc. "Neexistuje! Zakázáno! Nesmíte!" Tady jsou zcela neoblomní, možná už je po dopoledním utkání kdosi varoval a instruoval. Pouštím se do on-linu a trošku dumám, co potom, až se v dolním rohu monitoru objeví varování o bateriích a zčerná obrazovka. Jak se později opravdu stává.
Nouzové řešení: Zdrhám do tiskového centra, které ovšem není zrovna nejblíž, abych co nejrychleji zapojil notebook do elektrické sítě a nechal ho aspoň trošku dobít. Sprintuju zpátky. Mám kliku, ukrajinská tenistka Maria Korytcevová si žádá ošetření, žádný míček mi neutekl, a tedy ani vám. Zápas sleduju dál. Co chvíli volám do Prahy do redakce a nejnutnější průběh diktuju po telefonu svému zachránci - ochotnému kolegovi, jenž nabírá trpělivě průběžné výsledky. Jeden game, druhý, třetí a ještě jeden...
Hráčky na chvíli odpočívají a já startuju pro notebook a zase rychle peláším zpátky. Už trochu splavený dosedám zpátky ke kurtu. Pouštím počítač, začínám psát a posílat. Dobil se. Drží, ač se zápas protahuje do tří setů a poslední sada do stavu 7:5. Šafářová vítězí. A my, jako redakce? Snad jsme s on-line reportáží navzdory všem potížím nepropadli a neprohráli.
Ondřej Trunečka, editor Sport.idnes.cz, Peking
