Co závidí recenzent Jaromíru Nohavicovi? A byl na jeho koncertě?

Recenze koncertu Jaromíra Nohavici v pražské Lucerně vzbudila na iDNES.cz vášnivou diskusi. Ačkoli to nebývá zvykem, vzhledem k závažnosti tématu se autor rozhodl některé diskusní příspěvky okomentovat.

Následující řádky se ovšem v žádném případě nebudou vyjadřovat k hlavní linii čtenářských příspěvků, totiž k diskusi o tom, zda Nohavica spolupracoval či nespolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Autor i nadále trvá na tom, co napsal, totiž že se jedná o hudební recenzi, nikoli politický komentář.

x

Je za vším závist?

Toto nie je recenzia ale úbohé štekanie starého psa spoza plota, ktorý Nohavicovi závidí, že napriek všetkému je stále schopný naplniť Lucernu. (grga.pitič)
Pane Bezre, po přečtení článku o Nohavicovi mi připadlo, že snad s osudovou hořkostí závidíte. (ze soukromé e-mailové korespondence)

x  

Slovo "závist" je tradiční zaklínadlo nespokojených s úsudkem jiného - týká se to recenzí na umělecké počiny stejně jako běžného života. Málokdy se ale zamýšlíme nad tím, co by mělo být objektem oné údajné závisti.

Osobně se zabývám zcela jiným okruhem činností než Jaromír Nohavica. Nikdy jsem neměl, nemám a ve svém věku už asi ani nebudu mít ambice být folkovým písničkářem, tudíž mě jeho nesporný profesní úspěch nechává v tomto smyslu zcela v klidu.

Puberťáci hvězdám populární hudby často závidí záři reflektorů a stálý přísun fanynek. Pokud je mi známo, zrovna Jaromír Nohavica nikdy nebyl z těch, kteří by se v těchto věcech vyžívali. Médií se stranil a straní, žil rodinným životem a své krásné milostné písně píše stejné ženě dnes jako je psal před čtvrtstoletím. A já mám do puberťáka už taky hodně, hodně daleko...

x  

Přečtěte si také recenzi Nohavica ve vyprodané Lucerně: jako vždy plný rozporů.

x    

Co bych tedy teoreticky ještě mohl Nohavicovi závidět? Jeho problémy s minulým režimem? Jeho někdejší problémy s alkoholem? Ne. Ale vlastně přece něco: Nohavica je známým přeborníkem ve hře scrabble. Taky si ji rád čas od času zahraji - dost často s ostudnými výsledky. Ale že bych jej za to nenáviděl jako písničkáře?

x

Jak psát recenzi

Jako novinář byste měl umět odpojit své antipatie od objektivního článku. (ze soukromé e-mailové korespondence)
Pište o pocitech lidí, co stojí na Jarka frontu a ne o svých pocitech. na ty vám každý s prominutím "sere". (ze soukromé e-mailové korespondence)
Pan Bezr píše zlé kritiky o všech, tak mu to odpusťte, musí být za něco placen. Škoda, že si ty koncerty neumí užít a pořád hledá, kdo po kom jde a kdo co čím myslí. (Martin Šubrt)

x 

Další klíčové slovo častých výhrad zní "objektivita". Zde si autor článku se svými čtenáři zjevně nerozumí v terminologii. Článek, který je jádrem sporu, totiž není bezpříznaková informativní zpráva, nýbrž recenze.

Ta už z podstaty své definice být objektivní nemůže. Je hodnocením konkrétního díla, v tomto případě koncertu, napsaným, stručně řečeno, na základě autorovy znalosti tématu a jeho kontextu.

Tato znalost se samozřejmě může čtenáři zdát u toho kterého recenzenta stoprocentní nebo naopak nulová. Avšak: stejně, jako by recenzent před případným odsudkem umělce měl dobře znát jeho tvorbu a mít co největší povědomí souvislostí, měl by i čtenář, který recenzenta nařkne z amatérismu, vědět něco o jeho profesní erudici.

Psaní recenze se nikterak nevylučuje s "užitím si" koncertu, ba právě naopak. Povinnost o koncertu referovat recenzenta nutí soustředit se mnohem víc na každou jeho minutu, na každou písničku a na každé slovo, ale i na vystoupení jako celek.

Už proto se jen málokterý recenzent vyžívá v psaní "zlých" recenzí. Proč by měl trávit svůj drahocenný čas něčím, k čemu má apriorní odpor? Je přece daleko příjemnější zabývat se svému vkusu odpovídajícími věcmi a prostřednictvím své práce třeba nějakému čtenáři přiblížit umělecké dílo, které předtím neznal nebo o němž pochyboval.

x

To zas autor příspěvku se zapomněl sjet nebo co? Mládenče, když potřebujete  kydat hnůj, zajděte si k vám domu nebo k prarodičům na statek. KRITIKA spočívá poněkud něčem jiném než ve vykládání toho, co si jako interpret podle vás myslel a proč udělal to či ono. Stejně tak seďte v redakci, vemte si věšteckou kouli a ono to opadne stejně. Jednak folku evidentně nerozumíte a jednak a priori píšete záštiplně proti interpretovi. Jděte radši kydat ten hnůj a nepište do idnes. (falm)

x 

Součástí, či spíše základem dobré recenze by měla být také interpretace, tedy to, co umělec svým dílem "myslel a proč udělal to či ono".

Recenzent se samozřejmě může mýlit a každému z nás se to už stalo mnohokrát. Přesto se o to i s takovým rizikem pokoušet musí. Recenze, či, chcete-li, kritika bez interpretace, zvláště u podobně nejednoznačně vnímaných událostí, jako je koncert Jaromíra Nohavici, by byla pouhým povrchním popisem. S věšteckou koulí i bez ní.

x

Na kterém koncertě autor byl?

Není autor jeden z těch "novinářů", kterým před časem Nohavica nedal zadarmo lístek na koncert? (Karel Infeld Prácheňský, osobně)
Pan Bezr byl evidentně na jiném koncertě (několik čtenářů)

x 

Nařčení z toho, že se autor recenze umělci "mstí" za nějaké soukromé "ponížení", ať už je to nevpuštění na koncert "zadarmo" nebo třeba přebrání slečny, je snad nejhůře vyvratitelné. V tomto konkrétním případě může recenzent pouze prohlásit, že jedním z těch "novinářů" není. I tak je mu jasné, že si bude čtenář myslet i nadále opak.

Rozdílný pohled na stejnou věc je daleko zajímavější téma. Nechme stranou zjevná nedopatření, kdy stěžující si čtenář například zaměňuje finále koncertu (tedy vyvrcholení předem naplánovaného setu) s přídavky, nebo vzhledem k tomu, kde sedí či stojí, zcela jinak vnímá reakce svého okolí na dění na pódiu než čtenář, který byl na druhém konci sálu (problém komentářů vystoupení Pio Squad a reakcí na něj).

Jinak je ale samozřejmé, že tak neměřitelnou věc, jakou je umění jakéhokoli druhu, každý vnímá zcela po svém. Právě to je na něm přece krásné. A recenzent je tu od toho, aby nabízel jeden z mnoha možných pohledů, nad kterým se lze zamyslet a klidně s ním polemizovat.

x

Pozitivní či negativní?

Recenzent napise prevazne pozitivni clanek nejake udalosti, ale ma k ni nejake pripominky. Fanousek se dost casto chytne jedineho negativniho odstavce a nejakym myslenkovym pochodem dospeje k tomu, ze autor clanku jeho oblibence nenavidi. (Leland Palmer)

x 

Hluboká pravda. Na závěr si dopřejme trochu statistiky, i když je v mnoha případech velmi komplikované dělit na černé a bílé. Recenze Nohavicova koncertu měla sedmnáct odstavců. Z toho osm vyloženě informativních, buď popisujících dění okolo koncertu nebo líčících jeho průběh s prostým výčtem některých písní (jakkoli i ty byly občas komentovány v hodnotícím stylu "překrásná balada" apod.).

Dva další vyloženě kladné odstavce se týkaly Nohavicovy "práce s publikem" a vyjádření obdivu, že písničkář jako hlavní hosty pozval rapery Pio Squad, byť se mohl obávat, že je publikum "nerozdýchá". Komentář na toto téma byl i v jednom záporně vyznívajícím odstavci - záporně však směrem k "sporadicky" pískajícím konzervativcům.

Odstavců, které si Nohavicův fanoušek mohl vykládat jako záporné směrem ke svému idolu, zbývá tedy šest. Jeden o tom, že písnička Las Vegas není žádný zázrak (což v kontextu Nohavicovy tvorby musí uznat každý, kdo od něj slyšel víc než tři písně), jeden o Milionáři (jemuž však nebylo "vyčítáno" nic jiného než absence nadčasovosti, což v době, kdy tato soutěž už dávno na našich televizích neběží, prostě platí), a pak ona "nešťastná" recenzentova interpretace finále koncertu na čtyři odstavce.

Z ní čtenář mohl správně pochopit, že recenzentovi řazení písní (z nichž paradoxně některé má velmi rád) nekonvenovalo a zanechalo na dojmu z koncertu při vědomí kontextu celé věci (Nohavica vs. Kryl) nepříjemnou pachuť. Autor recenze nicméně žádné soudy o Nohavicově minulosti či snad dokonce jeho celkovém morálním kreditu nevyslovil. Jen naznačil, že s některými tématy by měl podle jeho názoru písničkář zacházet "poněkud opatrně".

Byla tedy recenze Nohavicova koncertu pozitivní či negativní? Jakkoli každé zjednodušení vždycky vede k povrchnosti, závěrečný verdikt, tedy 60 % v hodnocení iDNES.cz, je při znalostech matematiky základní školy nadprůměr. A zdůvodněním tohoto verdiktu bylo právě oněch předcházejících sedmnáct odstavců.

x

Ondřej Bezr, redaktor Kultura iDNES.cz